1. 1. – 31. 12. 2018
„Probíráme-li se historií města, docházíme k závěru, že jeden z nejslavnějších plzeňských rodáků Miroslav Horníček měl pravdu, když říkal, že Plzeň dala lidstvu tři metly – kanóny, pivo a herce. Z Plzně a jejího nejbližšího okolí skutečně pochází řada významných osobností, jako například Jindřich Plachta, Bedřich Karen, Růžena Šlemrová, František Kovářík, Marie Rosůlková a další. Plzeňským divadlem navíc prošla řada výborných českých hereček a herců, jako například Otomar Korbelář, Marie Glázrová, Jiří Dohnal, Jaroslav Vojta nebo Eduard Kohout. S Plzní je díky studiu spojena i jedna z nejpopulárnějších hereček tehdejší doby, Věra Ferbasová, která se v roce 1930 stala Miss Plzeň. Výstavou chceme všechny tyto osobnosti připomenout a nejen to,“ uvedl první náměstek primátora Martin Baxa.
Venkovní výstava Hvězdy stříbrného plátna a Plzeň se zaměřuje nejen na fenomén filmu, kdy neopomíjí ani animovaného hrdinu Hurvínka, ale také na prezentaci prvorepublikových biografů v Plzni, které sehrály pro rozvoj spolkového, společenského a kulturního života v Plzni důležitou roli. Ve městě bylo tehdy 10 stálých biografů a dalších 6 kin se nacházelo na předměstích a v obcích takzvané Velké Plzně. Výstava je ke zhlédnutí celý měsíc září před budovou Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje ve Smetanových sadech.
Na ni navazuje v pondělí 10. září zahájená expozice Plzeňské divadlo v době první republiky v mázhauzu plzeňské radnice. „Plzeň se stala od roku 1865 respektovanou baštou českého divadla. Již v roce 1902 se město dočkalo krásné nové reprezentativní budovy neboli dnešního Velkého divadla v čele s prvním ředitelem, legendárním Vendelínem Budilem, který položil základy nejen pro prvorepublikové divadlo,“ přiblížila Květuše Sokolová, vedoucí magistrátního odboru kultury, který obě výstavy připravil.
Expozice neopomíjí ani slavné herecké rody, třeba rodinu Kreuzmannovu či sestry Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou, které patřily v době první republiky k chloubám plzeňského divadla. „Připomenut bude i fenomén loutkového divadla, kdy není bez zajímavosti, že mladý Josef Skupa byl též scénografem Velkého divadla. Plzeňské divadlo prokázalo, že ideje, z nichž vzniklo a s nimiž vstoupilo do samostatného Československa, byly schopné přežít nejen problémy provozní a ekonomické, ale i okupaci. Tuto skromnou poctu tehdejší mimořádné divadelní scéně je možné zhlédnout v mázhauzu do 27. září,“ doplnila Květuše Sokolová.
